Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Když jsem byla před mnoha lety ve Španělsku, bolel mě jeden zub, a tak jsem šla k zubaři. Už jsem ležela na zubním křesle, připravená na to, až mi lékař zub spraví. Pokaždé, když jsem šla k zubaři nejen tehdy, ale i jindy – mnohokrát, kdykoli – a to i do jiných zubních ordinací nebo k jakémukoli lékaři, přinesla jsem nějaké dárky, třeba veganské pochoutky a nějaké čerstvé ovoce, a to docela hodně, protože jsem si myslela, že pracují velmi tvrdě, lékaři a sestry a ti všichni. Když se náhodou ocitnu v nemocnici nebo jdu k lékaři, chci prostě projevit svou vděčnost za náročnou práci, kterou se učili vykonávat na univerzitě, během stáže i v praxi. Pracují opravdu velmi tvrdě. Zachraňují životy, zmírňují bolest a dělají váš život příjemnějším. I když se trestáte a způsobujete si nemoc tím, že jíte špatné věci, jako je maso zavražděných zvířecích lidí a nejrůznější další věci – alkohol, drogy, cigarety a podobně – jim to nevadí; vždy se snaží ze všech sil vás zachránit, uzdravit a zajistit vám větší pohodlí. Nikdy vás neodmítnou proto, že jíte špatné věci, berete drogy nebo něco podobného. Ale prosím, dobře o sebe pečujte. Držte se dál od všeho toho škodlivého, co jsem právě zmínila, a ještě od mnohem více. Alkohol, drogy, cigarety či jakékoli jiné podobné věci, a zejména maso zavražděných zvířecích lidí nebo lovených, terorizovaných divokých zvířecích lidí, jako jsou jelení nebo liščí lidé. To vše je jed pro vaše svaté, posvátné tělo, které je chrámem BOHA a Buddhů. Prosím, dobře se o sebe starejte. V té době jsem tedy ležela na gauči. Čekala jsem, až začne působit anestetikum či tak něco. A koupila jsem nějaké ovoce, spoustu ovoce, různé druhy exotického a dobrého ovoce na trhu, z pouličních stánků, kolem nichž jsme projížděli autem. Vždycky jsem chtěla pomáhat i těmto lidem. Mají jen malou plastovou plachtu, plastovou fólii nad hlavou, a prodávají své vlastní ovoce na ulici. Vždycky s nimi velmi soucítím, a tak jsem od nich kupovala hodně. A předtím jsem na trzích koupila také nějaké veganské pochoutky. Tak jsem je darovala té klinice, na recepci. Zeptala jsem se tedy lékaře, dokud jsem ještě mohla mluvit, a řekla jsem: „Pane doktore, chutnaly vám ty dobroty a ovoce, co jsem koupila?“ On odpověděl, že ne, že mě děkuje, ale že to zatím nemůže jíst, protože ještě neměl injekci inzulínu na cukrovku. Řekla jsem: „Ach, promiňte, ale můžete to sníst později.“ Odpověděl: „Ano, až si píchnu inzulín, teprve pak to budu moct jíst.“ A já jsem řekla: „Musíte si dnes píchnou injekci?“ Odpověděl: „Ne, každý den, každý den.“ Řekla jsem: „Ale jak to děláte? Kam si ty injekce každý den pícháte?“ Odpověděl: „Ano, dnes je to přímo v oblasti pupku.“ Ach, můj Bože! Když jsem to uslyšela, vyskočila jsem ze zubního křesla na podlahu a šla k místu u dveří, kde stál a připravoval si věci. Objala jsem ho, objala jsem ho a slzy mi tekly po tvářích. Řekla jsem: „Ach můj Bože! Pane doktore, chudáku, jste tak nemocný a přesto musíte každý den pracovat a starat se dokonce i o svou ženu a děti.“ Věděla jsem, že už má dvě děti. Řekla jsem: „Ach můj Bože, jaký to máte život! Je mi to tak líto.“ A on řekl: „To je v pořádku, už jsem si na to zvykl. Je to na celý život, tomu se nedá uniknout.“ Řekla jsem: „Ach můj Bože, přála bych si, aby jednoho dne lékaři objevili nějaký jiný a lepší lék nebo způsob léčby, abyste nemusel každý den tak trpět.“ Řekla jsem: „Nedokážu si představit, že bych to dokázala snést, kdybych byla na vašem místě.“ Tak mi řekl: „Ach prosím, jděte si teď sednout do Svého křesla, jinak byste mohla upadnout.“ Tak jsem si šla sednout do křesla, v srdci jsem stále plakala. O několik let později jsem adoptovala své psí lidi, už jsem vám to vyprávěla. A tento, jeho jméno, nechci ho zmiňovat, tak mu prostě budeme říkat T-Y. Původně se jmenoval jinak, ale byl agresivní, tak jsem mu změnila jméno, aby byl mírnější, ale nepomohlo to. Poté, co se u něj objevily problémy s cukrovkou, ověřila jsem to a zjistila jsem, že provedl všechny ty agresivní činy – kousání lidí a jiných psích lidí a tak dále – takže má dost špatné karmy na to, aby měl cukrovku; jinak by ji neměl. Důvod, proč chtěl mít tuhle cukrovku, tedy tu nemoc, byl prostě ten, že chtěl pomoct ostatním psím lidem, ostatním mazlíčkům, ostatním zvířecím lidem, kteří budou mít cukrovku, a také lidem, kteří také mají cukrovku, aby se dozvěděli o té výše zmíněné metodě bez jehel! OBJEVIL MOJE PŘÁNÍ A CHCE MI POMOCI HO SPLNIT, ABY MI UDĚLAL RADOST!!!... Ach můj Bože! Skoro jsem se zhroutila. Řekla jsem: „Ach drahý, jsi tak malý, to jsi nemusel dělat. To jsi nemusel! A teď se cítím tak špatně, tak špatně. Cítím se tak špatně, tak špatně, že musíš tolik trpět, a teď dokonce ani nevidíš, kam jdeš. Ach můj Bože! Nemáš tušení, jak špatně se cítím.“ Požádala jsem BOHA: „Prosím, přenes veškerou jeho karmu na mě. Nechci, aby trpěl. Je to jen pes(-člověk). Prosím, pomoz.“ Ale BŮH to nedovolí, protože je to jeho vlastní vůle, jeho vlastní svobodná vůle. Och můj Bože! Mnoho zvířat(-lidí) také přináší oběť, aby pomohli lidem, kteří se o ně starají, nebo svým zvířecím přátelům a dalším lidem, kteří jsou laskaví. Ach můj Bože! Někteří lidé také přišli dolů na Zemi s úmyslem a ochotou trpět různými způsoby, aby pomohli ostatním lidem, aby vědci našli lék pro jiné lidi se stejnou nemocí, například takhle. Všem dlužíme všechno. Jenomže většina z nás o tom neví. Víte, je to od něj velmi ušlechtilé a měla bych ho chválit a vážit si ho, ale když ho vidím trpět a jak se bojí, cítím se prostě tak zlomená. Kéž bych to vše mohla vzít na sebe. Nám lidem je snazší najít věci, abychom zapomněli na bolest, nebo se snáze domluvím s lékaři. Tak jsem řekla BOHU: „Prosím, nedělej to, prosím, přestaň s tím, prosím, prosím, potrestej raději mě. Je to jen pes(-člověk), je to jen malý pes(-člověk).“ Už o tom víc nemohu mluvit, protože se dusím a bolí mě v krku. Chci říct, že mi to svírá hrdlo. Děkujeme Bohu za to, že na naší Zemi existují tak dobrosrdečné bytosti. Je ale škoda, že většina lidí tomu nerozumí a dokonce způsobuje tomuto světu ještě větší potíže, aby přiváděli více utrpení svým spolubydlícím, lidem i ostatním bytostem. Doufám, že mé informace pomohou mnoha z vás, majitelům domácích mazlíčků, ať už jakéhokoli druhu; komukoli, kdo je uplatní bude žít lépe. Máte-li například malou kočičí osobu, nebudete mít na její kůži dost místa, abyste jí každý den, jednou či dvakrát denně, podávali léky injekcemi. Omlouvám se, jsem prostě příliš emocionální, příliš emocionální. Přeji vám jen vše nejlepší, aby se nad vámi BŮH smiloval a abyste se smilovali i nad sebou samými a vyhýbali se všem jedovatým látkám, o kterých jsem vám před chvílí vyprávěla, a to konkrétně o masu zvířecích lidí, drogám, alkoholu, cigaretám atd., atd. Víte to, to znáte. Dobrá. Trochu se uklidním. V pořádku. Víte, že naše planeta není chudá. Je velmi, velmi bohatá na všechny druhy kovů, na všechny druhy prospěšných věcí po celé planetě a má dostatek jídla, aby nasytila mnoho planet – kdybychom své peníze nepoužívali k vzájemnému zabíjení nebo k ničení lesů, řek a oceánů všemožnými jedy z chovu zvířecích lidí za účelem jejich zabíjení pro jídlo. Nemám dost času napsat všechny věci, které jsme této planetě nikdy neměli způsobit. Měli bychom se o sebe navzájem starat a milovat se jako rodina. Máme příliš mnoho věcí k jídlu, k užívání, abychom mohli žít dlouhé, dlouhé životy – zdravé, šťastné a osvícené. Ale využíváme to příliš mnoha nesprávnými, různými způsoby. Všechno to víte. Už nechci příliš mluvit o negativních věcech. K čemu by to vlastně bylo? Nevím, kolik lidí poslouchá. Dobrá. Jen se snažte být dobří, shovívaví, milosrdní, soucitní, milující a laskaví. Pak budete moci těžit ze všech těch nejlepších věcí, které BŮH udělil lidstvu a všem bytostem – pro vás, vaši rodinu, vaše malé děti, vnoučata atd. Cokoli zlého, co uděláte, abyste ublížili druhým, se k vám vrátí jako bumerang. Jestli ne hned, tak v posmrtném životě nebo v dalších životech. Nikdy nemůžeme uniknout následkům neláskyplných činů, které pácháme. Prosím, BOŽE, pomoz všem bytostem na této planetě. A my Tě milujeme. Možná je ta láska příliš slabá, příliš skromná, ale oni se snaží. Protože jsou příliš zaneprázdněni – byli zaměstnáni tolika naléhavými věcmi, aby přežili, PANE. Prosím, odpusť nám. Prosím, miluj nás. Prosím, odpusť nám. Prosím, už nechceme žádné další takové planety, kde bychom se museli znovu reinkarnovat. Prostě udělej všude Nebe, PANE, stvoř novou Zemi, nový svět, nová pravidla. Děkuji Ti, PANE. Děkuji Vám, Jediní Rodiče všech bytostí. Ať se máš dobře i Ty, PANE. Amen. Photo Caption: „Úsměv jako odraz vnitřní radosti“
